Byli jsme se projet do Bystrce, podívat se na nové sídliště Kamechy. Na první pohled jde o zajímavé bydlení, ale na pohled druhý, a hlavně po zamyšlení, už je to horší.
Ani ne. Nejen nákresy v dobových propagačních materiálech vypadaly domy pěkně. Dobové fotky naznačují, že poté, co odjely jeřáby a oranice se začala asfaltovat novými silnicemi a chodníky a pruhy kolem mladými stromky a keři, takové moderní sídliště tehdy skutečně bylo lákavou alternativou ke studeným zchátralým domům s dřevěnou podlahou, kamny a vodou na chodbě.
Byly ovšem jisté aspekty, které tehdejší architekti neodhadli dobře, a za tyto chyby začali obyvatelé platit dříve či později.
K urbanistickým vadám počítám i velmi hloupé tvary budov. Architektům (pokud se procesu nějací účastnili) nejspíš bylo stydno navrhovat řadové paneláky, kde je jeden vchod vedle druhého v jednotné mřížce, s rovnou stěnou - to už by si lidi připadali jak včely. A proto jim v záchvatu originality nadělili řadové paneláky, které mají různě vystouplé místnosti a jsou vůči sobě posunuté - ten víc vyčuhuje do ulice, ten je mírně zasunutý.
Z těchto experimentů vyšly takové půdorysy, že každých 20 metrů je nějaké temné zákoutí, kde se po dobu rozvinutého socializmu hromadily odpadky, a po dobu rozvinutého kapitalismu narkomani, a v obou obdobích tam chodili opilci vypouštět tekutiny, kudy zrovna potřebovali. Občas bylo nutné dům zalomit, protože ne všech čtyřicet tisíc lidí na sídlišti chce mít kuchyň na sever a obývák na jih. A aby nemuseli obcházet dům, je ve zlomu podchod. A ten se obvykle stal dějištěm všech tří jevů, a navíc se zde shromažďovaly partičky retardovaných výrostků dokazujících si svou pokročilost vykouřením krabky spart.
Zadruhé: Jen paneláky, blok vedle bloku. Paneláky byly stavěny často hodně těsně na sobě. Mezi nimi vznikaly vyasfaltované plochy zaplněné auty, bez oddechových zón čistě se zelení. Pokud někde oddechová zóna byla, její umístění bylo naprosto nelogické. Buď vznikly dodatečně, a pak třeba u hlavní silnice nebo za stanicí metra. Nebo vznikaly plánovaně, a potom byly někde před kulturním domem a podobně. Logické místo by ale bylo někde v prostřed skupiny domů - ovšem s dostatkem prostoru.
Zatřetí: Parkování. Sídliště bylo záměrně koncipované jako ubytovny pracující vrstvy, která se bude přesouvat MHD - ideálně metrem či tramvají. Že si časem i pracující vrstva bude moci dovolit i více aut do rodiny, s tím nejspíš nepočítal ani nejoptimističtější prognostik. A tak se počítalo s kapacitou parkovacích míst zhruba 1 na 4 domácnosti.
Tedy, vzhůru k realitě: Kamechy jsou reinkarnací socialistického sídliště s vším všudy, a jednou zásadní vadou navíc. V podstatě bych mohl zkopírovat text z hora v přítomném čase, ale pojďme si to projet:
Zaprvé: Absense urbanismu. Bloky domů, víceméně identických, a v nich jen byty. Tu a tam se v některém domě schovává miniprodejnička - při procházce jsem našel bar Kiki, ovšem v podmínkách daných jakousi dutinou domu, kterou asi nešlo jinak využít, se bar jevil asi jako prádelna/mandlovna/sušárna, kam někdo omylem postavil stolek, bar a servírku. Nicméně chápu, že život na takovém místě asi bude nutné zapít.
Zadruhé: Zas jen paneláky. Opět stejná story: Máme zde bloky domů, mezi nimi cca 20 m ulice, což je metr trávy, metr a půl chodníku, 6 m silnice, a znova chodník a tráva, tu a tam keř krčící se u domu. Když se kouknete na mapu, je jasně vidět, že v oblasti není jediné "náměstí", zóna, která by nebyla záplácnutá panelákem. Když jsem bloudil touto zástavbou, měl jsem už po druhé zatáčce dejá-vu a chuť vyskočit z matrixu. Nebýt mírné svažitosti oblasti a toho, že bylo sídliště dostavěné teprve z poloviny, dost možná bych se ztratil. 20 stejných bloků v mřížce, uprostřed ohlé, aby seděla na kopec.
Z mapy by se mohlo zdát, že domy mají vnitrobloky. Chyba lávky: Prostory mezi tyčícími se krabicemi vyplňují garáže, nad nimiž jsou terasy. Ty terasy by mohly krásně sloužit všem. Asi by je stihla stejná nemilost jako prostory mezi natlačenými paneláky, ale lepší než nic. Jenže - jak chcete prodat 1+1 v tmavém 1. patře bez výhledu za 2 900 000 Kč? No jednoduše! Prostě k tomu dejte tuhle betonovou střechu garáže, a do inzerátu napište: Krásný 1+1, 256 m2! Takže terasy jsou soukromé, a pokud nejste šťastný majitel, musí vám stačit váš dvoumetrový balkon.
Zatřetí: Parkování. Jeden by čekal, že v době, kdy to vypadá, že každý jednotlivec potřebuje posunovat 2 tuny kovu zácpou na Bráfově, aby se po spálení litru nafty dostal do práce o 4 kilometry jinde, bude developer počítat s tím, že ty 2 tuny budou lidé na noc chtít někde odložit. Ne tak u Kamech. Aby byla "výtěžnost" prostoru dostatečná na to, aby rentabilita byla (téměř) zaručená a banka dala úvěr, je nutné panelákem zaplácnout nejen obdélníček uprostřed, kam patří tráva a stromy, ale i ten na kraji, kam patří parkoviště. A tak se stáváme divákem smutného divadla, jak ve výstavbě, která ještě ani nebyla dokončená, kolem šesté večer zaplňují auta poslední volné legální parkovací skuliny, kolem osmé se zaplňují i ty nelegální, což vždy rád některý z morálně založených sousedů oznámí orgánu, a kdo přijede v devět, může jet parkovat do Bystrce - protože to je jediné místo, které s Kamechy sousedí, kolem jsou louky. Ovšem samozřejmě Bystrc je na tom stejně, takže to nakonec balíte i tam a zkusíte zaparkovat u přehrady nebo u Santonu - pokud nejsou ohňostroje. To můžete rovnou nechat auto v práci.
Ale no tak, nebuďme nefér. Developer na toto přeci jen myslel. Pod těmito domy i v těch osm večer jsou poloprázdné garáže. Jenže, jestli si myslíte, že nárok na zaparkování pod svým domem dostanete s koupí bytu za 3,4 miionu, dost se mýlíte. Developer na to myslel opět ekonomickém v duchu: Ze začátku lidi za předražený byt dají tolik, že se zadluží na 25 let a jsou rádi, že to nemuselo být na 30. Na stání za 250 000 Kč už prostě nezbylo. Prvních pár měsíců si užívají nového bydlení, a jak se prodávají další byty (prodej trvá roky), začínají zjišťovat, že pokud chtějí zaparkovat, musí o místo závidět. No, nějak to snad půjde, řeknou si, nemáme jinou volbu. Ale spolu s cedulí "poslední volné byty" se objevuje i nelítostný boj o místa, ačkoliv v garáži je poloprázdno. Rok to vydrží, ale pak jednoho dne, během ohňostrojů, kdy už není místo ani v Komíně, rodina připustí, že si nechají navýšit hypotéku, koupí si 10 m2 betonu za čtvrt milionu, oddechnou si, že už se od rána nebudou muset stresovat, jestli stihnou po práci vyzvednout děcko, nakoupit a zaparkovat, a developer se tiše zasměje.
NE. Kamechy jsou obsluhované autobusem, který jezdí po oválné cestě kolem dokola, s přestupem na konečnou v Bystrci. Už sama cesta do Bytrce šalinou jedničkou je na nějakou tu chvíli - neboť při objíždění kopce, za kterým Bystrc je, šalina objede doslova celé sídliště. A pak ještě máte přestoupit na kodrcák, který vás vysadí někde mezi polem a haldou paneláků, mezi nimiž je i ten váš?
A k dopravě ještě lahůdka: Na jednu stranu z Bystrci a okolí přitěžuje "Velké Brněnské špunt", tedy zácpa na Bráfově. Vydáme se tedy tramvají. Jenže - právě kvůli špuntu se (díkybohu) bude zanedlouho (2017 snad?) překládat tramvaj do skály, a i ty davy, které běžně veze tramvaj, se připojí k řidičům, a vyjede i ta poslední felicie, a ze špuntu se na několik měsíců stane naprostá paralýza dopravy.
Sorry, to je fakt moc.
Úprava: Chystá se prodloužení tramvajové trati až na Kamechy.
Bohužel způsob, jak s prostorem developer naložil, bídná dopravní obslužnost s vyhlídkou na ještě výrazně horší, nedostatek parkovacích míst, špatný urbanismus a navrch pravidelný kravál motorek nesoucí se o víkendech z Masarykova okruhu, dělá z nabídky bytů v ceně přes tři miliony za 2+1 (bez parkování) špatný vtip.
Kamechy nabízí to stejné, co sídliště před 40 lety. S jedním rozdílem - absence rychlé MHD. V roce 2015 chtějme za 30 let splácení ze dvou platů vyšší kvalitu bydlení.
1975 - Bystrc
Moderní bydlení pro moderní proletariát
Pojďme čtyřicet let zpátky časem. Staví se několikátá vlna paneláků. Lidem ze starých meziválečných i starších domů, ale i domů z 50 let, se paneláky jeví jako opravdu dobré bydlení - a taky jsou, v mnoha ohledech: Teplá voda teče rovnou z kohoutku, v každém pokoji je topení a není nutné kvůli teplu každý den zatápět, velká okna, výtah, v bytovém jádře je moderní sociální zařízení, velká vana, porcelánový záchod. Komu by se zdálo, že v 60. letech toto byla samozřejmost, zeptejte se lidí té generace. Jedinou daní bylo, že vás naskládali do jednoho domu na pár set metrů čtverečních s dalšími tisíci lidmi. A okolí bylo bezútěšné. Bylo?Ani ne. Nejen nákresy v dobových propagačních materiálech vypadaly domy pěkně. Dobové fotky naznačují, že poté, co odjely jeřáby a oranice se začala asfaltovat novými silnicemi a chodníky a pruhy kolem mladými stromky a keři, takové moderní sídliště tehdy skutečně bylo lákavou alternativou ke studeným zchátralým domům s dřevěnou podlahou, kamny a vodou na chodbě.
Byly ovšem jisté aspekty, které tehdejší architekti neodhadli dobře, a za tyto chyby začali obyvatelé platit dříve či později.
Kde udělali soudruzi chybu
Zaprvé: Absense urbanismu. Domy fungovaly jako noclehárny, bez jakýchkoliv obchodů a sociálních struktur: od toho tu byly kulturní a nákupní střediska. Ale kdo se bude táhnout kilometr do betonové krychle, aby tam čučel na budovatelské plakátky. Prostory před domy byly pro jakoukoliv společenskou činnost kromě vysedávání u pískoviště nevhodné - chyběly jakékoliv stoly, nenabízely žádné soukromí (všichni z okolních paneláků čučeli, co děláte), nebylo třeba ohniště, nebyly zásuvky, voda, záchod. Proto se lidé izolovali ve svých bytech, přijali realitu noclehárny, a na víkend to spláchli a odjeli na chatu.K urbanistickým vadám počítám i velmi hloupé tvary budov. Architektům (pokud se procesu nějací účastnili) nejspíš bylo stydno navrhovat řadové paneláky, kde je jeden vchod vedle druhého v jednotné mřížce, s rovnou stěnou - to už by si lidi připadali jak včely. A proto jim v záchvatu originality nadělili řadové paneláky, které mají různě vystouplé místnosti a jsou vůči sobě posunuté - ten víc vyčuhuje do ulice, ten je mírně zasunutý.
Z těchto experimentů vyšly takové půdorysy, že každých 20 metrů je nějaké temné zákoutí, kde se po dobu rozvinutého socializmu hromadily odpadky, a po dobu rozvinutého kapitalismu narkomani, a v obou obdobích tam chodili opilci vypouštět tekutiny, kudy zrovna potřebovali. Občas bylo nutné dům zalomit, protože ne všech čtyřicet tisíc lidí na sídlišti chce mít kuchyň na sever a obývák na jih. A aby nemuseli obcházet dům, je ve zlomu podchod. A ten se obvykle stal dějištěm všech tří jevů, a navíc se zde shromažďovaly partičky retardovaných výrostků dokazujících si svou pokročilost vykouřením krabky spart.
Zadruhé: Jen paneláky, blok vedle bloku. Paneláky byly stavěny často hodně těsně na sobě. Mezi nimi vznikaly vyasfaltované plochy zaplněné auty, bez oddechových zón čistě se zelení. Pokud někde oddechová zóna byla, její umístění bylo naprosto nelogické. Buď vznikly dodatečně, a pak třeba u hlavní silnice nebo za stanicí metra. Nebo vznikaly plánovaně, a potom byly někde před kulturním domem a podobně. Logické místo by ale bylo někde v prostřed skupiny domů - ovšem s dostatkem prostoru.
Zatřetí: Parkování. Sídliště bylo záměrně koncipované jako ubytovny pracující vrstvy, která se bude přesouvat MHD - ideálně metrem či tramvají. Že si časem i pracující vrstva bude moci dovolit i více aut do rodiny, s tím nejspíš nepočítal ani nejoptimističtější prognostik. A tak se počítalo s kapacitou parkovacích míst zhruba 1 na 4 domácnosti.
2015 - Kamechy
Moderní bydlení pro moderní střední třídu
Přesouváme se do současnosti. Na okraj Bystrce se soudobí "plánovači" rozhodli připlácnout další sídliště. Tím, že je to sídliště, se developer netají. A sídliště je opravdu správné slovo. Pokud by se jednalo o novou pěknou lokalitu k bydlení, asi by se developer za slovo sídliště styděl a snažil se dosadit cokoliv jiného, jako třeba "Obytný soubor Sadová", a nebo ho rovnou vynechat a používat nějaké infantilní přeslazené jméno (Kouzelné Medlánky).Tedy, vzhůru k realitě: Kamechy jsou reinkarnací socialistického sídliště s vším všudy, a jednou zásadní vadou navíc. V podstatě bych mohl zkopírovat text z hora v přítomném čase, ale pojďme si to projet:
Zaprvé: Absense urbanismu. Bloky domů, víceméně identických, a v nich jen byty. Tu a tam se v některém domě schovává miniprodejnička - při procházce jsem našel bar Kiki, ovšem v podmínkách daných jakousi dutinou domu, kterou asi nešlo jinak využít, se bar jevil asi jako prádelna/mandlovna/sušárna, kam někdo omylem postavil stolek, bar a servírku. Nicméně chápu, že život na takovém místě asi bude nutné zapít.
Zadruhé: Zas jen paneláky. Opět stejná story: Máme zde bloky domů, mezi nimi cca 20 m ulice, což je metr trávy, metr a půl chodníku, 6 m silnice, a znova chodník a tráva, tu a tam keř krčící se u domu. Když se kouknete na mapu, je jasně vidět, že v oblasti není jediné "náměstí", zóna, která by nebyla záplácnutá panelákem. Když jsem bloudil touto zástavbou, měl jsem už po druhé zatáčce dejá-vu a chuť vyskočit z matrixu. Nebýt mírné svažitosti oblasti a toho, že bylo sídliště dostavěné teprve z poloviny, dost možná bych se ztratil. 20 stejných bloků v mřížce, uprostřed ohlé, aby seděla na kopec.
Z mapy by se mohlo zdát, že domy mají vnitrobloky. Chyba lávky: Prostory mezi tyčícími se krabicemi vyplňují garáže, nad nimiž jsou terasy. Ty terasy by mohly krásně sloužit všem. Asi by je stihla stejná nemilost jako prostory mezi natlačenými paneláky, ale lepší než nic. Jenže - jak chcete prodat 1+1 v tmavém 1. patře bez výhledu za 2 900 000 Kč? No jednoduše! Prostě k tomu dejte tuhle betonovou střechu garáže, a do inzerátu napište: Krásný 1+1, 256 m2! Takže terasy jsou soukromé, a pokud nejste šťastný majitel, musí vám stačit váš dvoumetrový balkon.
Zatřetí: Parkování. Jeden by čekal, že v době, kdy to vypadá, že každý jednotlivec potřebuje posunovat 2 tuny kovu zácpou na Bráfově, aby se po spálení litru nafty dostal do práce o 4 kilometry jinde, bude developer počítat s tím, že ty 2 tuny budou lidé na noc chtít někde odložit. Ne tak u Kamech. Aby byla "výtěžnost" prostoru dostatečná na to, aby rentabilita byla (téměř) zaručená a banka dala úvěr, je nutné panelákem zaplácnout nejen obdélníček uprostřed, kam patří tráva a stromy, ale i ten na kraji, kam patří parkoviště. A tak se stáváme divákem smutného divadla, jak ve výstavbě, která ještě ani nebyla dokončená, kolem šesté večer zaplňují auta poslední volné legální parkovací skuliny, kolem osmé se zaplňují i ty nelegální, což vždy rád některý z morálně založených sousedů oznámí orgánu, a kdo přijede v devět, může jet parkovat do Bystrce - protože to je jediné místo, které s Kamechy sousedí, kolem jsou louky. Ovšem samozřejmě Bystrc je na tom stejně, takže to nakonec balíte i tam a zkusíte zaparkovat u přehrady nebo u Santonu - pokud nejsou ohňostroje. To můžete rovnou nechat auto v práci.
Ale no tak, nebuďme nefér. Developer na toto přeci jen myslel. Pod těmito domy i v těch osm večer jsou poloprázdné garáže. Jenže, jestli si myslíte, že nárok na zaparkování pod svým domem dostanete s koupí bytu za 3,4 miionu, dost se mýlíte. Developer na to myslel opět ekonomickém v duchu: Ze začátku lidi za předražený byt dají tolik, že se zadluží na 25 let a jsou rádi, že to nemuselo být na 30. Na stání za 250 000 Kč už prostě nezbylo. Prvních pár měsíců si užívají nového bydlení, a jak se prodávají další byty (prodej trvá roky), začínají zjišťovat, že pokud chtějí zaparkovat, musí o místo závidět. No, nějak to snad půjde, řeknou si, nemáme jinou volbu. Ale spolu s cedulí "poslední volné byty" se objevuje i nelítostný boj o místa, ačkoliv v garáži je poloprázdno. Rok to vydrží, ale pak jednoho dne, během ohňostrojů, kdy už není místo ani v Komíně, rodina připustí, že si nechají navýšit hypotéku, koupí si 10 m2 betonu za čtvrt milionu, oddechnou si, že už se od rána nebudou muset stresovat, jestli stihnou po práci vyzvednout děcko, nakoupit a zaparkovat, a developer se tiše zasměje.
Doprava
Ale no tak! Nebuďme nefér. Můžou přeci jezdit MHD, ne?NE. Kamechy jsou obsluhované autobusem, který jezdí po oválné cestě kolem dokola, s přestupem na konečnou v Bystrci. Už sama cesta do Bytrce šalinou jedničkou je na nějakou tu chvíli - neboť při objíždění kopce, za kterým Bystrc je, šalina objede doslova celé sídliště. A pak ještě máte přestoupit na kodrcák, který vás vysadí někde mezi polem a haldou paneláků, mezi nimiž je i ten váš?
A k dopravě ještě lahůdka: Na jednu stranu z Bystrci a okolí přitěžuje "Velké Brněnské špunt", tedy zácpa na Bráfově. Vydáme se tedy tramvají. Jenže - právě kvůli špuntu se (díkybohu) bude zanedlouho (2017 snad?) překládat tramvaj do skály, a i ty davy, které běžně veze tramvaj, se připojí k řidičům, a vyjede i ta poslední felicie, a ze špuntu se na několik měsíců stane naprostá paralýza dopravy.
Sorry, to je fakt moc.
Úprava: Chystá se prodloužení tramvajové trati až na Kamechy.
Závěr
Kamechy byla slibná oblast mezi Žebětínem a Bystrcí. Kousek od lesa, výhled na Žebětín, Žebětínský rybník a zahrádkářksou kolonii.Bohužel způsob, jak s prostorem developer naložil, bídná dopravní obslužnost s vyhlídkou na ještě výrazně horší, nedostatek parkovacích míst, špatný urbanismus a navrch pravidelný kravál motorek nesoucí se o víkendech z Masarykova okruhu, dělá z nabídky bytů v ceně přes tři miliony za 2+1 (bez parkování) špatný vtip.
Kamechy nabízí to stejné, co sídliště před 40 lety. S jedním rozdílem - absence rychlé MHD. V roce 2015 chtějme za 30 let splácení ze dvou platů vyšší kvalitu bydlení.
Žádné komentáře:
Okomentovat