Byl jsem se podívat na dům na Rosicku. Je ve svahu, směrem od ulice dolu.
V inzerci byl za 7.5 milionu. Jelikož dům znám z ulice, odkud vypadá na menší dům, patro a podkroví, zajímalo mě, co na něm stojí tolik.
Přivítal mě celkem sympatický realiťák. Za vchodem do domu byla obrovská vydlážděná předsíň - cca 40 m2. Byla prázná, takže vypadala spíš jak čekárna, akorát bez židlí. Domem procházelo pěkné dřevěné schodiště. Dále šatna cca 20 m2 a koupelna pro hosty.
Vedle té potom ložnice, ze které se šlo do druhé koupelny. Asi se hodně koupali. Dlužno říct, že ta druhá byla nádherná - do hněda, se sprchovým koutem za sklem, který byl velký asi jako naše současná koupelna.
Zajímavostí v ložnici byly další schůdky, po kterých se šlo na balkon. Není mi úplně jasné, proč tam vůbec byly, technicky nutné nebyly. Začínal jsem mít pocit, že majitel byl velký milovník schodů. Vše zatemněno.
Vyšli jsme do prvního patra. A pak z něj po schůdkách do jednoho pokoje. Pak po schůdkách zpátky, do druhého pokoje a v něm byly schůdky na metr vysoký sokl a další pokoj. WTF? To to stavěli ze zbytků paneláku?
V pokojích opět byla tma. Světlo měly zajišťovat úzká střešní okna, ale byla zatažená venkovními žaluziemi a vnitřní roletou. Z rolety odlétly nánosy prachu, žaluzie byly zaseklé, okna špinavá. Ok, tak horní pokoje jsou asi temné fotokomory.
Sešli jsme do suterénu, a tam to teprve začalo: Po třech zatáčkách na schodech jsme sešli na sokl, ze kterého vedly další schody na dvě strany: Do volného prostoru se stropem ve výšce 3,2 metru, kde byl gauč, velká televize a PlayStation, a u stěny několik stejných komod vedle sebe, naplněných knihami; a na druhou stranu do kuchyňského koutu. Proti soklu byla zeď.
Šli jsme do onoho prostoru, který realiťák označil jako obývák. Nevím, jak vy, ale já bych měl rád obývák, který má aspoň z jedné strany zeď. Ne tak tady: Na jedné straně sokl a schody, na druhé (za televizí) 4 metry široká díra do dalšího prostoru, který byl víceméně divná vysoká chodba na zahradu, a stál v ní kulečník. Na další straně (vpravo od gauče) bílé plastové okno až k zemi, zároveň další dveře do zahrady.
Výška stropu 3,2 metrů je důležitá věc: To nebyla výška celého patra, ale
pouze v onom prostoru s televizí. Tím se také vysvětlují ty šílené
schodové kreace v patrech nad ním: Zvednutý strop obýváku posunul o metr
vše nad ním. A co na tom, že někde je tento schod v půlce místnosti -
prostě se tam šoupnou schody.
A nakonec za zády gauče nebyla zeď, ale 4 metry široká chodba do kuchyně, a v oné chodbě dost nepatřičné zákoutí vymalované bledou khaki barvou s jídelním stolem a ledničkou na vína. Za ledničkou zeď, která byla z druhé strany proti soklu a schodům.
Možná se divíte, proč vyjmenovávám jednotlivé věci. V domě totiž vesměs nic nebylo. Myslel jsem, že je vesměs vystěhovaný, ale o tom dále.
Chodbou kolem podivného koutu byly další 4 metry ke kuchyňskému koutu. Ten byl prostorově štědrý - celá linka do L mohla mít možná deset metrů, a bar naproti asi čtyři. V koutě ale nebylo jediné okno, protože zvenku byly u zdi do šikma jakési betonové miniskruže s hlínou, a pod nimi sklep s věčmi na čištění bazénu. Jeden vypínač byl asi 4 metry od kuchyně, další někde v kuchyni, a na hlavní světla nad linkou jsme vypínač nenašli.
Za kuchyní potom byl schod (protože proč ne), a tam dlážděné zákoutí s pračkou a sušičkou. Do zákoutí vedla z nějakého důvodu zahradní prodlužovačka, na kterou byla v díře napojená drtička odpadní vody (říkám tomu kákomixér) a čerpadlo, které to žene do kanalizace v ulici nad domem. Proč to bylo na prodlužovačce realiťák nevěděl. Chlape, chceš několik set tisíc a ani nevíš, co je tam špatně s naprosto klíčovým kusem techniky?
Na zahradě potom rozbitá terasa s vykotlanou dlažbou, velký bazén s protiproudem, a dále vypiplaná okrasná zahrada asi 10 x 10 metrů. V koutě byla také docela pěkná sauna.
Šli jsme zas do přízemí mrknout na garáž. Měla asi 5 x 10 metrů, a nakolik byl dům prázdný, natolik bylo tady věcí od kraje ke kraji. Takže dům byl asi prázdný standardně. Prostě nebyl ani nábytek, kam by se věci daly, takže vše bylo garáži.
Nevím, jak vy, ale pokud bych měl nejspíš neomezený rozpočet, asi bych si neudělal dům, ve kterém z pokoje do kuchyně musíte sejít asi 40 schodů, v obýváku si nemůžete pustit televizi, aniž by ji slyšel celý dům, kuchyně vypadá jak jeskyně, z pokojů v patře ani nejde vykouknout na jinak nádherný výhled do údolí, z kuchyně ke stolu je to asi deset metrů chůze, prakticky není kam postavit nábytek, půlka patra je o metr jinde než druhá.
V tomto duchu jsem se také vyjádřil realiťákovi. V danou chvíli jsem byl natolik rozhozený nesmyslností toho domu, že jsem nedokázal souvisle říct, co mi na něm vadí. Trochu se divil, když jsem mu říkal, že jsem se chystal smlouvat s cenou dolů, ale když to vidím, tak souhlasím, že to tu cenu má, resp. asi to stálo tolik postavit, ale že já bych s prostorem pracoval úplně jinak, a že bych to vlastně asi celé zboural a postavil na tom pěkném pozemku nějaký normální barák, a ne splácanec šílených nápadů chlápka, co si myslel, že může fušovat do architektury. Každé patro mělo 176 m2, barák měl tedy cca 528 m2, plus sauna plus zimní zahrada (plastový výklenek) plus altánek plus extra sklep. Přesto ale nedokázali do poloviny dostat světlo, všude byly nějaké schody, nikde nebyl nějaký příjemný soukromý kout, nikde pěkná světlá pracovna s výhledem do okolí, nikde prostor pro večeři širší rodiny, nikde prostor na "krámy", takže byly bez ladu a skladu poházené po garáži.
A to nejlepší si nechávám na konec: Celým domem procházely široké sloupy, šikovně vizuálně "maskované", a na ně neviditelně navazovaly "zdi" pokojů, ve skutečnosti sádrokarton. Už jsem viděl lecos, ale v domě, který si někdo mohl navrhnout naprosto jak chtěl, si dát mezi pokoje sádru, mi přijde asi jako nechat si vyrobit na zakázku Ferari a dát si do něj sedadlo z tramvaje.
Realiťákovi jsem tentokrát bez váhání podepsal "zápis o prohlídce", který mi na konci podával třesoucí se rukou a který mě podle něj jistě upisoval k zaplacení provize, i kdybych si za deset let koupil dům ve vedlejší vesnici.
Je to dům zhruba z toho období, kdy u nás šikovní podnikatelé velice zbohatli, ale kvalitních architektů, kteří by jim rozmluvili dementní nápady, bylo pomálu. A asi to po nějaké době došlo i majiteli: V domě prý už nějako dobu moc nebydlí, nechává tam jen své dva syny.
Ani tak mě ale nepřekvapilo, že již první zájemci jeli do kanceláře podepsat rezervační smlouvu. Nevím, jestli jim ty nedostatky nevadily nebo jim nedocvakly. Přeju jim, ať se jim tam líbí. Jen se obávám, že po druhém děcku budou mít této směsy schodových šachet a chodeb plné zuby.
V inzerci byl za 7.5 milionu. Jelikož dům znám z ulice, odkud vypadá na menší dům, patro a podkroví, zajímalo mě, co na něm stojí tolik.
Přivítal mě celkem sympatický realiťák. Za vchodem do domu byla obrovská vydlážděná předsíň - cca 40 m2. Byla prázná, takže vypadala spíš jak čekárna, akorát bez židlí. Domem procházelo pěkné dřevěné schodiště. Dále šatna cca 20 m2 a koupelna pro hosty.
Vedle té potom ložnice, ze které se šlo do druhé koupelny. Asi se hodně koupali. Dlužno říct, že ta druhá byla nádherná - do hněda, se sprchovým koutem za sklem, který byl velký asi jako naše současná koupelna.
Zajímavostí v ložnici byly další schůdky, po kterých se šlo na balkon. Není mi úplně jasné, proč tam vůbec byly, technicky nutné nebyly. Začínal jsem mít pocit, že majitel byl velký milovník schodů. Vše zatemněno.
Vyšli jsme do prvního patra. A pak z něj po schůdkách do jednoho pokoje. Pak po schůdkách zpátky, do druhého pokoje a v něm byly schůdky na metr vysoký sokl a další pokoj. WTF? To to stavěli ze zbytků paneláku?
V pokojích opět byla tma. Světlo měly zajišťovat úzká střešní okna, ale byla zatažená venkovními žaluziemi a vnitřní roletou. Z rolety odlétly nánosy prachu, žaluzie byly zaseklé, okna špinavá. Ok, tak horní pokoje jsou asi temné fotokomory.
Sešli jsme do suterénu, a tam to teprve začalo: Po třech zatáčkách na schodech jsme sešli na sokl, ze kterého vedly další schody na dvě strany: Do volného prostoru se stropem ve výšce 3,2 metru, kde byl gauč, velká televize a PlayStation, a u stěny několik stejných komod vedle sebe, naplněných knihami; a na druhou stranu do kuchyňského koutu. Proti soklu byla zeď.
Šli jsme do onoho prostoru, který realiťák označil jako obývák. Nevím, jak vy, ale já bych měl rád obývák, který má aspoň z jedné strany zeď. Ne tak tady: Na jedné straně sokl a schody, na druhé (za televizí) 4 metry široká díra do dalšího prostoru, který byl víceméně divná vysoká chodba na zahradu, a stál v ní kulečník. Na další straně (vpravo od gauče) bílé plastové okno až k zemi, zároveň další dveře do zahrady.
 |
| Dveře do zadní místnosti s kulečníkem |
A nakonec za zády gauče nebyla zeď, ale 4 metry široká chodba do kuchyně, a v oné chodbě dost nepatřičné zákoutí vymalované bledou khaki barvou s jídelním stolem a ledničkou na vína. Za ledničkou zeď, která byla z druhé strany proti soklu a schodům.
 | |
| Chodba do kuchyně |
 |
| Podivný jídelní kout |
Možná se divíte, proč vyjmenovávám jednotlivé věci. V domě totiž vesměs nic nebylo. Myslel jsem, že je vesměs vystěhovaný, ale o tom dále.
Chodbou kolem podivného koutu byly další 4 metry ke kuchyňskému koutu. Ten byl prostorově štědrý - celá linka do L mohla mít možná deset metrů, a bar naproti asi čtyři. V koutě ale nebylo jediné okno, protože zvenku byly u zdi do šikma jakési betonové miniskruže s hlínou, a pod nimi sklep s věčmi na čištění bazénu. Jeden vypínač byl asi 4 metry od kuchyně, další někde v kuchyni, a na hlavní světla nad linkou jsme vypínač nenašli.
Za kuchyní potom byl schod (protože proč ne), a tam dlážděné zákoutí s pračkou a sušičkou. Do zákoutí vedla z nějakého důvodu zahradní prodlužovačka, na kterou byla v díře napojená drtička odpadní vody (říkám tomu kákomixér) a čerpadlo, které to žene do kanalizace v ulici nad domem. Proč to bylo na prodlužovačce realiťák nevěděl. Chlape, chceš několik set tisíc a ani nevíš, co je tam špatně s naprosto klíčovým kusem techniky?
Na zahradě potom rozbitá terasa s vykotlanou dlažbou, velký bazén s protiproudem, a dále vypiplaná okrasná zahrada asi 10 x 10 metrů. V koutě byla také docela pěkná sauna.
Šli jsme zas do přízemí mrknout na garáž. Měla asi 5 x 10 metrů, a nakolik byl dům prázdný, natolik bylo tady věcí od kraje ke kraji. Takže dům byl asi prázdný standardně. Prostě nebyl ani nábytek, kam by se věci daly, takže vše bylo garáži.
Nevím, jak vy, ale pokud bych měl nejspíš neomezený rozpočet, asi bych si neudělal dům, ve kterém z pokoje do kuchyně musíte sejít asi 40 schodů, v obýváku si nemůžete pustit televizi, aniž by ji slyšel celý dům, kuchyně vypadá jak jeskyně, z pokojů v patře ani nejde vykouknout na jinak nádherný výhled do údolí, z kuchyně ke stolu je to asi deset metrů chůze, prakticky není kam postavit nábytek, půlka patra je o metr jinde než druhá.
 |
| Výhled |
A to nejlepší si nechávám na konec: Celým domem procházely široké sloupy, šikovně vizuálně "maskované", a na ně neviditelně navazovaly "zdi" pokojů, ve skutečnosti sádrokarton. Už jsem viděl lecos, ale v domě, který si někdo mohl navrhnout naprosto jak chtěl, si dát mezi pokoje sádru, mi přijde asi jako nechat si vyrobit na zakázku Ferari a dát si do něj sedadlo z tramvaje.
Realiťákovi jsem tentokrát bez váhání podepsal "zápis o prohlídce", který mi na konci podával třesoucí se rukou a který mě podle něj jistě upisoval k zaplacení provize, i kdybych si za deset let koupil dům ve vedlejší vesnici.
Je to dům zhruba z toho období, kdy u nás šikovní podnikatelé velice zbohatli, ale kvalitních architektů, kteří by jim rozmluvili dementní nápady, bylo pomálu. A asi to po nějaké době došlo i majiteli: V domě prý už nějako dobu moc nebydlí, nechává tam jen své dva syny.
Ani tak mě ale nepřekvapilo, že již první zájemci jeli do kanceláře podepsat rezervační smlouvu. Nevím, jestli jim ty nedostatky nevadily nebo jim nedocvakly. Přeju jim, ať se jim tam líbí. Jen se obávám, že po druhém děcku budou mít této směsy schodových šachet a chodeb plné zuby.
